Zapomněla jsem na 2 hodiny tělocviku týdně... A jasně, jsou i povolání, u kterých se člověk hýbe. Ale celkově se hýbeme zatraceně málo. Jsme ohnutí a ochablí.
Dítě se narodí a spoutáme ho zavinovačkou. Uvazujeme ho do sedátek / lehátek - je to přeci pro jeho bezpečí. Jenže nemůže kvůli našemu strachu poznávat možnosti svého těla. Místo, aby šlo do školky pár set metrů pěšky, dovezeme ho tam v autosedačce. Chce běhat, skákat a lézt na stromy. Ježišmarjá vždyť se ušpiníš! Nikam nelez, ještě spadneš! Tak neleze. A nešpiní se. Pochopilo, že my nejlíp víme, jak má žít. Jenže nezná hranice svého těla - a pak nerozpozná, co pro něj je a co není bezpečné. Je z něj hrom do police a opravdu mu hrozí nebezpečí. Jednou se totiž na ten strom rozhodne vylézt, ale nepozná, kam až si může troufnout...
Jak se dostaneme do spárů "systému", posadí nás do lavic a je to. Ať děláš, co děláš, sedět se musí opravdu dlouho. Čím jsi starší, tím déle. Pokud zamýšlíte kancelářskou kariéru, je nutné počítat s tím, že půjdete SEDĚT.
A už jste někdy viděli člověka po 8 hodinách sezení v "umělohmotném krcálku", jak se opravdu raduje? Jak září štěstím? A jak má pevné a pružné tělo, připravené zdolat kdejakou výzvu? Horko těžko se snažíme naše věčné sezení kompenzovat. Někteří. Přitom muži mají evolučně zakódovanou potřebu lovit, vydávat se na náročné výpravy a přinášet svým ženám a dětem obživu. Ženy mají chodit a sbírat plody a byliny. A zpracovávat, co muži přinesou. To všechno v přírodním prostředí. K základním lidským potřebám patří vykonávat smysluplnou fyzickou práci na čerstvém vzduchu. A setkávat se při hudebně-tanečním rituálu kolem ohně.
Komentáře
Okomentovat