Paní učitelko, proč jsou na okně tvoje obrázky a moje ne?

Myslíme to dobře. Chceme dětem připravit krásné prostředí. Doma i ve školce. Věnujeme tomu spoustu času. Stříháme, lepíme, kombinujeme a komponujeme. A záleží nám na tom, abychom dětem vytvořili kouzelné království jako z pohádky. 

• "Jéé. To je krása, paní učitelko. A můžeme na okno dát i můj obrázek?"

Při pohledu na budovy školek se zdá, že okna mají právo zdobit jen paní učitelky. Někde dokonce jen ředitelky, které rozhodnou, čím vyzdobit jednotně celou školku. 

Co cítí dítě? Nejsem dost dobrý, můj obrázek tam paní učitelka nikdy nedá. Já to neumím. A nemá cenu se snažit.

Proč by na oknech školek nemohly viset výtvory dětí? Stačí pár. Nebo zvolit přírodniny. Aby se nikdo necítil vyloučený. Aby dítě necítilo, že jeho výtvory jsou méně cenné a méně dokonalé než výtvory dospělých. Mít útulnou třídu nemusí znamenat dotaci několika balíků papíru - stromy je lepší nechat v lese. Okna mají propouštět maximum světla. A více je méně. Děti nepotřebují být obklopeny pestrobarevnými vystřihovánkami, ze kterých přechází zrak. Potřebují se naučit vkusu a přiměřenosti. Věřit ve vlastní schopnosti a vědět, že konzumní způsob života není OK.  

•  "Ten nos nalep sem a oči patří tam."

Myslíme to dobře. Dítě je malé a kdybychom ho nechali nos a oči nalepit, nikdo by nepoznal, že je to lidský obličej. Když mu prstem ukážeme, kam nos patří, naučí se to. A bude mít pěkný obrázek. Podle našich představ. 

Jak to vnímá dítě? Paní učitelka všechno umí. Já nejsem dost dobrý. Nebo Já chci ale lepit tady. Když se ti to nelíbí, ty jedna učitelko, nemusím lepit vůbec! 

Malé dítě potřebuje experimentovat s materiály. S tvary a formami. Postupem času se jeho umění zpřesňuje. Zpočátku to bude mazanice, ale během pár let už kreslené objekty pozná každý. A o to jde. Hlavu si můžeme zkusit poskládat, říct si, co kam patří a pak už to nechat na něm. Tam, kde tento proces probíhá, minimálně polovina obličejů na obrázku bude velmi abstraktní. Děti opravdu tvořily! Tam, kde je jeden obrázek vzornější než druhý - tvořila paní učitelka...

•   "Slona udělej touhle barvou a veverku zase touhle."

Co na to dítě? Jo, to je pravda, já to tak udělám. Nebo Tak ty mě nenecháš nakreslit slona zeleně. Tak já ho kreslit nebudu. Maximálně ti udělám nějakou čmáranici, ať mi dáš pokoj. 

Ano, reálné věci a tvorové mají své barvy. Děti máme vést k pozorování přírody a rozlišování reality a fantazie. Ale neměli bychom jim znechutit touhu tvořit. Kdoví, jak by slona nakreslil malý Salvador Dalí? 

• "Děti, neházejte tím míčem do vzduchu, poničíte výzdobu."

Házení míčem patří k základním věcem, které děti mají dělat. Házet jinam než do vzduchu jde dost těžko. A pokud ve školce není tělocvična, musí se házet ve třídě. Je to součást vzdělávání. Výzdobu je potřeba pověsit na místa, kde nebude znemožňovat dětem pohyb. Toto mají i bez výzdoby většinou málo. 

• "Jak to čmáráš? Podívej se, jak Terezka pěkně maluje."

Srovnávání jako pozitivní motivace nefunguje. Podívej, jak je sousedka pěkně štíhlá! také žádnou ženu pozitivně nenaladilo, že... Někdy dítě čmárá, protože je v tzv. stádiu "čmáranic a čáranic". A někdy proto, že chce kreslení rychle odbýt - pak je dobré jej zastavit a domluvit se s ním, motivovat jej k pečlivé práci. Někdy kreslit je samozřejmě dobré, pomůže přidat nějakou možnost volby: Nakreslíš obrázek teď nebo za 10 minut? Chceš malovat vodovkami nebo kreslit pastelkami? 

• "Já chci další omalovánku!"

Kolik kopií omalovánek je opravdu potřeba v jedné třídě na jeden den?

Kolik výkresů je potřeba ve školce za týden s dětmi dělat, aby se vzdělávaly?? 

Kolik kartiček s obrázky potřebujeme dětem ukázat, abychom je naučili něco o květinách??? 

Kolik tun papíru lidské mládě potřebuje, aby se stalo člověkem???? 

Daniela Šimonová, 6.5.2021