Dost. Média si za jednostranné nepřetržité děsení občanů zaslouží červenou kartu. Vláda to nemá snadné, ale koncepční kroky a příkladné chování jejích členů vidět moc nejsou. O podivných střetech zájmů nemluvě. Nejvyšší čas vrátit se sám k sobě. Můj život je jen teď a tady. A naplněný může být, jen když ho já naplním.
Nepopírám, existují nemoci a nemocní lidé. Nepopírám, lékaři jsou unavení. Je to dlouhé. Ale co jiného mohlo nastat v civilizaci, řítící se šíleným tempem - KAM???
Všichni jsme lidé. Za "bílými zobáky" se skrývají cítící bytosti. Otlačené, vystresované, naštvané, zoufalé, neokysličené... Hledejme lidství v sobě. Projevujme soucit. Usmívejme se (aspoň očima, nejde-li to jinak). Buďme pozorní k ostatním.
Buďme pozorní sami k sobě. Nutně potřebujeme obrátit se do svého vnitřního světa a hledat a nalézt své vnitřní bohatství, klid, lásku a mír. Až je v sobě najdeme, můžeme je nechat zářit kolem sebe a možná naše světlo pohladí a inspiruje ty kolem nás. Náš život se odehrává jen TEĎ a TADY. Co bylo, bylo. Co bude - možná bude... Odmítám své teď a tady naplňovat depkou. Neznamená to, že si neuvědomuji závažnost situací a chovám se nezodpovědně. Ověřuji fakta, používám intuici. Hledám cesty, hledám způsoby. A když něco ovlivnit ze své pozice nemohu, musím změnit svůj postoj a s ním i pocit. Jinak hrozí utonutí v moři zoufalství.
- Je víc být na vrcholu Himalájí, než na procházce na kraji mého města?
- Je víc být s kamarády v hospodě než se svým partnerem doma?
- Je víc být na koncertě filharmonie než si zpívat s kytarou doma milou písničku?
- Je víc být na dovolené v hotelu all inclusive než prožít hezký týden doma?
- Je moře krásnější než naše kopečkovitá rodná země?
- Potřebuje člověk pořád někam cestovat, aby byl šťastný?
Udělejme si každý svou vizi dokonalého života. Kde je ten váš? Jak v něm lidé žijí? Jak se chovají jeden k druhému? Jak se chovají k přírodě? Jak zajišťují své potřeby? Hýčkejme každý v sobě tuto krásnou vizi. Čemu dáváme pozornost, to roste.
Důvěřujme svému tělu, je moudré. Starejme se o ně, dávejme mu kvalitní stravu, pohyb a lásku. Hýčkejme se. Vnímejme přírodu a choďme často do ní.
Za co všechno jste vděční? Co krásného vás potkalo právě dnes? Zaveďme každodenní večerní "díkuvzdání".
Co opravdu chcete ve svém životě dělat? Co vás naplňuje? Jaké je vaše poslání?
Myslím na naši zemi a představuju si, jak je celá zalitá láskyplným světlem. Myslím na lidí v ní a vidím, jak jsou šťastní a spokojení a naplňují své životy.
Cítím lásku a vděk za všechny zkušenosti, které mi život přináší. Vím, že je v mých silách obstát. Děkuji za příležitost být ve škole "lásky v hmotě" zde na planetě Zemi.
Tak konec depky, vyrazit do přírody a radovat se :)
Daniela Šimonová, 18.3.2021
Jarní vzpruha od klasiků :)
Také mě ten coronavirus hodně ovlivnil. A to negativně, bohužel. Vůbec jsem se nedokázala vzpamatovat z toho, jak na nás všichni tlačili abychom nosili ty roušky. Fuj hnus. Trávila jsem hodně času na zahradě. Když byly ještě peníze, pořídila se k nám kapková závlaha. Potřebovali jsme si totiž s manželem už odpočinout od toho nošení konví.
OdpovědětVymazat