Adaptace ve školce bývá první velkou adaptací v životě. Její průběh je zásadní a ovlivňuje další adaptace. Jako předškolní pedagog jsem provázela adaptací stovky dětí a rodičů. Zde je 10 TIPŮ, jak ji zvládnout.
Rodič musí být v pohodě s tím, že dává dítě do školky. Musí ho tam chtít dávat. Pro některé rodiče je to velmi těžké. Pokud cítím, že chci, aby mé dítě do školky chodilo a vidím, že je na to zralé, je správný čas. Rozhodnutí musíme udělat my dospělí, dítě potřebuje cítit jistotu, že víme, co chceme a co je správně. Učí se od nás žít. Zralost dítěte je vhodné konzultovat v MŠ. Je potřeba přijmout jako skvělou věc, že mé dítě může být naprosto v pohodě i beze mě :)
Dobrá školka má plán adaptací. Ptejte se na něj. Adaptace je vždy individuální proces. Učitelé profíci s Vámi budou o průběhu adaptace hovořit a konzultovat jej s Vámi, poskytnou Vašemu dítěti i Vám potřebnou podporu. Vědí, že i pro Vás je adaptace zatraceně těžká.
Vyhraďte si na adaptaci dostatek času. Určitě by dítě nemělo ve školce prvních 14 dní spát. Ideální proces by mohl vypadat takto:
1. fáze - rodiče přijdou společně s dítětem na 1-2 hodiny, dítě se v jejich přítomnosti v bezpečí seznámí s prostředím
2. fáze - dítě samo ve třídě 1-2 hodiny, rodič čeká na určeném místě ve školce, dítě se může jít ujistit, že tam je a nezmizel mu, obvykle trvá 1-3 dny
3. fáze - dítě samo ve třídě 1-2 hodiny, rodič odchází a vrací se přesně ve smluvený čas, obvykle trvá 1--2 dny
4. fáze - dítě absolvuje samostatně celý dopolední program, rodič jej vyzvedává přesně ve smluvený čas
Adaptace se neustále vylaďuje podle potřeb dítěte.
Důvěřujte školce a učitelům. Když dám zvolené školce a paní učitelce v ní svou důvěru, znamená to, že cítím, že to je v pohodě, že se tam o mé dítě zvládnou postarat, že mu bude fajn a že tam zažije spoustu prima věcí. Dítě mou důvěru podvědomě cítí a může se tam cítit dobře. Pokud důvěru necítím, mám problém a odrazí se na dítěti. Vracíme se k bodu č. 1...
Pravidelnost a důslednost jsou nutné. Dítě, na jehož zodpovědnosti rodič nechává volbu, zda dnes jít či nejít do školky, se nechtěně dostává do pozice, která mu nepřísluší. Čím víckrát rodič nechá rozhodnutí na něm, tím více je dítě ze situace zmatené a reaguje hůře a hůře. Pokud dítě vycítí nejistotu dospělého, reaguje na ni. A pokud se adaptace přeruší, budeme začínat zase od začátku. Po 3 týdenní absenci má podle doporučení psychologů dítě právo na adaptaci po celý předškolní věk a je normální, když určité věci neprobíhají tak snadno jako před ní. To ovšem neznamená, že si po adaptaci nemůžeme s dítětem domluvit třeba, že každý první pátek v měsíci do školky nepůjde a budeme spolu. To je naopak velmi žádoucí.
Do školky vodí dítě ten rodič, který to lépe snáší. Prostě dítě ráno vezme, dovede ho do školky a nechá ho tam. Když to má rodič “na háku”, dítě bývá v pohodě. Většinou to pro jednoho z rodičů bývá snadnější, častěji pro tatínky, kteří jdou do práce a na zbytečné průtahy nemají čas :)
Ranní rituály pomáhají. Můžeme dítěti udělat obrázkový kalendář, aby vědělo, které dny chodí do školky a obrázkový itinerář ranních činností, vše si spolu předem řekneme a pak ráno postupujeme podle obrázků. Dítě se nechce oblékat? Dostane možnost výběru. Pokud mám dostatek času a můžu nést přirozené důsledky, mohla by být: “Půjdeš oblečený nebo nahý?” Pokud ne, bude to jen: “Oblékneš se sám nebo tě obléknu já?” A pak se to musí stát. Jinak bude vědět, že jen tak mluvím do větru a nemyslím to vážně. Pokud se oblékat nezačne, v klidu odpočítám: “3 - 2 - 1” a obléknu ho. Prostě je teď třeba se obléknout a jít. Tečka. Dítě přirozeně zkouší hranice a bude zkoušet i to, zda to se školkou myslíte vážně. Pokud si Vámi bude moct být jisté, bude šťastné a spokojené. Každá rodina mívá své rituály, někdy rodiče dětem mávají za oknem, někdy si dávají "pět", někdy 3 pusy... Hlavně neprotahovat loučení. Dítě si každou vteřinu, kterou získá od Vás navíc, oproti plánu, myslí, že s ním zůstanete a že není nutné, aby bylo bez Vás. Každá taková chvilka navíc pak pro něj znamená prodloužení doby, kterou potřebuje, aby se zapojilo do života skupiny ve školce. Po rychlé ranní "předávce" paní učitelce bývá dítě v naprosté většině v pohodě do pár minut. Paní učitelka Vám jistě ráda pošle SMS s ujištěním, že je vše v pořádku.
Hodiny jsou skvělý pomocník. Ve školce je dobré mít vedle nástěnných hodin nastavovací dětské hodiny (ideálně bez matoucích obrázků a ve výši dětských očí). Rodič či paní učitelka každý den dítěti nastaví, v kolik hodin půjde domů. V průběhu dne to spolu mohou kontrolovat. Dítě pochopí, že to záleží na hodinách. Navíc se poměrně rychle naučí na hodinách orientovat. Je samozřejmě důležité, aby pak rodič přišel včas.
Malá hračka s sebou bude pro dítě spojnicí mezi domovem a novým prostředím, jeho pomocníkem. Domluvte se s dítětem na jedné malé, nejlépe měkké hračce. Ve školce ji zpočátku může nosit s sebou, pak si ji odloží na místo k tomu určené a v případě náhlého stesku ji k sobě může přitulit. Později ji využije při odpočívání ve školce. Domluvte se ve své školce, jaká má pro nošení hraček pravidla.
Všeho do času. Vytrvejte a nevzdávejte. Člověku trvá adaptace na nové prostředí nějakou dobu. Po pár měsících bývá nejdřív na dětech a o něco později i na rodičích vidět, že už se cítí ve školce jako doma, vědí, jak všechno funguje, kde co je a co od koho mohou očekávat. Buďte k dětem tolerantní a ujistěte je, že pocity, které při adaptaci zažívají, jsou normální, lidské. Jak se cítí dospělý člověk, který nastoupí do nové práce? A za jak dlouho se tam bude cítit uvolněně a dobře? A to má oproti malému předškoláčkovi o moc víc životních zkušeností a ví, že ho neopustili jeho blízcí, že je po práci zas uvidí.
Komentáře
Okomentovat