Ve školce se vyskytli ROUPI, NEŠTOVICE, 5. DĚTSKÁ NEMOC, RUKA - NOHA - ÚSTA, PRŮJEM, ZARDĚNKY, SPÁLA, MOLUSKY a samozřejmě VŠI. To vše a mnoho dalšího bylo běžnou součástí života předškolních zařízení ještě před COVIDEM. Plus VĚČNÁ RÝMA a KAŠEL. Od listopadu do dubna nonstop. Že by práce snů?
Reportáž z běžného pracovního dne učitelky MŠ:
- Prostě se jdu ráno přivítat s dítětem, pokleknu, abych byla očima na jeho úrovni (to je moc fajn). A místo pozdravu přiletí vydatné: "hepčííííík."
- Je těžké nepropadnout zoufalství, protože je jasné, že to nemůžu nechytit. Mám přeci celý obličej pokrytý kapičkami z jeho pusy/nosu... Kdyby bylo zdravé, řeklo by normálně: "Ahoj!"
- Ale já to DÁM: "To se mě netýká, já jsem a budu v pohodě."
- Obratem takových lekcí dostanu několik. Duševní posilovna.
- Plačící chlapeček si utírá nudle o mé tričko. Je docela promočené. Jenže u toho poskytuji ranní útěchu dalším dětem. Takže to budu muset vydržet.
- Dívám se ke stolku. Roztomilá blondýnka si hraje se stavebnicí. Má rýmu. Visí jí u nosu hustá bílá nudle. Otře ji hřbetem ruky a zaujatě si hraje dál. Nudle se přitom přemísťuje. Na kostky stavebnice. Na pracovní desku stolu. Na židli. Na vlasy kamarádky. Nudle je v tu ránu VŠUDE!
- "Paní učitelko, maminka mi včera dala medicínku. Měla jsem teplůtku. Ale nemám to nikomu říkat," ozývá se Anička.
- "A já jsem ráno měl sirůpek. Sladkej. Je to tajemství," na to Péťa.
- "Ty jo, mě asi omejou. Přeci, když není dítě v pořádku, je normální nechat si ho doma," samomluva učitelky.
- Zuzančiny nudle prokládané bublinami u nosu už jsou neakceptovatelné. Jdu zavolat rodičům. Ještě, že už je tu kolegyně.
- Odcházím telefonovat. Maminka telefon opakovaně nebere. Píšu SMS. A nic. Jdu po několika minutách zpátky do třídy.
- Rozdávám kapesníky a snažím se izolovat děti, které nevypadají úplně zdravě od ostatních. Ale nechápou, že nemají chodit za ostatními a tulit se k nim.
- Přichází SMS od maminky: "JSEM NA SLUZEBNI CESTE. PRIJEDU ODPOLEDNE."
- Super. Dělám povolání snů. Ale mám štěstí, ještě nikdo neblinkal na koberec ani na mě.
Když budou ve školce jen zdravé děti, budou zdravější i učitelé a budete mít děti kam dávat. Když nebude učitel muset trávit část doby určené pro práci s dětmi naháněním rodičů po telefonu, bude moci být dětem lepším průvodcem na cestě objevování světa. Ano, občas se stane - dítě onemocní. Ale když jako učitel MŠ strávíte 3 měsíce v kuse tím, že dennodenně sháníte rodiče 1-2 dětí, které se necítí dobře (a to se opravdu stává), začnete si připadat jako blázen, který tráví čas podivnou, nesmyslnou činností. Když budou ve školce zdravé děti, vydrží tam dobří učitelé.
Ale možná je práce ve školce momentálně jedinou svobodnou prací (pro ty, kdo nepropadli panice). Může se tam setkat 30 lidí bez roušek, dýchat, zpívat, tancovat a cvičit. A doufám, že současná situace pomůže školky posílit. Aby bylo opět normální dávat tam jen zdravé děti. Ranní zdravotní filtr byl v dobách minulého režimu povinný a připadá mi rozumný a potřebný. Dobrá školka přijímá jen a pouze zdravé děti. Jde přeci o ně. A o ohleduplnost k ostatním.
Přeji hodně zdraví,
Daniela Šimonová, 5.11.2020
Komentáře
Okomentovat