Co DOOPRAVDY potřebuje dítě?

Na rodičovství se můžeme předem připravovat. Když přijde, stejně nás překvapí. Jsme rodiči na plný úvazek. Ve dne v noci, v zimě v létě. Pořád. NONSTOP. Vyžaduje od nás, alespoň v některých obdobích, všechny naše síly. Ale je skvělou příležitostí pro náš  osobní růst. 

Co dítě potřebuje doopravdy? 

Lásku. Nesobeckou a nemanipulativní. Lásku člověka, který miluje sám sebe. Lásku bezpodmínečnou, která si nic nevynucuje a nedokazuje. Je-li dítě takto milováno, naučí se milovat sebe sama a pak může milovat vše a všechny ostatní. Neznamená to, že mu musíme splnit každé přání a skákat, jak píská... 

Přijetí. Opravdové. Dítě potřebuje cítit, že jej přijímáme takové, jaké je. Že máme zájem o NĚ. Že si všímáme, co jej fascinuje a necháme jej dělat, po čem opravdu touží. Dítě totiž ví, proč tu je, co se může naučit a čím může lidstvo obohatit. Stačí mu nebránit. Neznamená to, že jej máme nechat, ať "si dělá, co chce" a utvoříme z něj tak pyšného prince či princeznu... A neznamená to, že potřebuje, abychom se mu věnovali od rána do večera...

Přírodu. Z přírody pocházíme, ať chceme nebo ne. Náš mozek má při příchodu na svět stále stejná očekávání jako v době kamenné. Ale dítě je obklopeno umělými materiály, dostává jídlo plné chemikálií a žije mezi smradlavými auty, v nichž se "civilizovaní lidé" řítí sem a tam... Některé děti jsou při kontaktu s přírodou opravdu vyděšené... Dítě potřebuje slunce, vzduch, les, zvířata, rostliny. A spoustu bahna a deště ;)

Opravdovou realitu. S opravdovými lidmi. Jinak se z něj stane "android" s mobilem přilepeným na uchu, ruce a možná i zabudovaným do těla. A při pohledu na západ Slunce zasněně vyhrkne: "Hele mami, barvy Instagramu!" Potřebuje vidět, že jeho rodiče dělají něco opravdického. Cvakání do počítače se nepočítá. Ať se za ním ukrývají sebesložitější myšlenkové pochody. Upéct třeba chleba je víc. Dítě potřebuje na všechno sahat. Potřebuje, abychom ho nechali.  Aby nás neovládnul strach, že by nám snad mohlo rozbít skleničku. Chce stejné věci jako my. Aby se mohlo naučit s nimi jemně zacházet a vážit si jich. Nechce barevné plastové harampádí, které mu vyhradíme. Chce být součástí opravdového života. Potřebuje spoustu pohybu.

Opravdové vztahy. Dítě nepotřebuje kolem sebe dokonalou Potěmkinovu vesnici, v níž se vše odehrává správně. Potřebuje vidět, že chybovat je lidské a že chybami se člověk učí. Že to tak dělají jeho rodiče. Že pracují na svém vztahu. Dokáží přiznat, že něco udělali špatně, a hledat a najít řešení. Potřebuje, aby si jeho rodiče přiznávali své emoce a byli autentičtí. 

Pevné hranice. Dítě se cítí v bezpečí, když se může spolehnout na to, že rodič pevně stanovuje hranice. Úkolem dítěte je tyto hranice permanentně testovat. A úkolem rodiče je hranice rozšiřovat a případně zase zužovat podle toho, kolik svobody dítě unese. Dítě pevně věří, že jeho rodiče vědí, co je pro něj nejlepší. V přírodě to tak funguje, lvíče bezpečně ví, že ho maminka lvice ochrání. A maminka lvice jistojistě ví, že nepřipadá v úvahu, aby jí lvíče "skákalo po hlavě" a vymýšlelo nesmysly... 

Dítě potřebuje ještě běžné věci - najíst, napít, místo na spaní, kamarády... 

S dospělými je to dost podobné. Většina z nás si nese jakousi pomyslnou křivdu: Když oni mě moji rodiče nemilovali, jak jsem potřeboval a jak jsem si přál... Je na čase tuto křivdu hodit za hlavu. (Nebo si to odblokovat, cest je spousta). Milovali nás, jak nejlépe dokázali. A my teď máme jako rodiče šanci přestat se motat v začarovaném kruhu a přestat přenášet naše domnělé křivdy na naše děti. A když to uděláme, nastane konečně nebe na zemi :)   

Přeji Vám OPRAVDOVÝ rok 2021 s Vašimi úžasnými učiteli - dětmi!

Daniela Šimonová, 7.1.2021