Respektující výchova není "COCHCÁRNA"

Asi jste se již setkali s opravdu nevychovaným dítětem. Nejspíš jste potkali i nevychovance, jejichž rodiče se honosí tím, že vychovávají podle "nevýchovy". Nebo respektují jejich osobnost podle "respektujícího přístupu". Takové dítě dokáže zdecimovat kadeřnictví, než kadeřnice ostříhá jeho maminku. Dokáže vyházet všechny bonbony z regálu, než si jeho tatínek vybere v obchodě bonboniéru. Je postrachem. Dětí, učitelů a nakonec i samotných rodičů. A nemůže za to :(

Rodič se snaží dítě 100% respektovat, protože tak se má v moderní době vychovávat. Jenže pokud respekt není vzájemný, jste ve slepé uličce. Vychováte malého rozkazovačného prince či princeznu. Bude přetížený tíhou rozhodování. A co se stane, až vyroste? Bude celý svět "skákat" podle jeho rozmarů?  

Respektovat dítě znamená dát mu co největší svobodu. Svoboda jde vždy ruku v ruce se zodpovědností. Dítě se musí naučit být zodpovědné za své jednání, být ohleduplné k ostatním. Od rodičů potřebuje cítit pevné hranice. Hranice pružné, které se rozšíří, když je  svobodu schopné nést, a zúží, když je toho na něj moc a potřebuje se nechat vést. 

Respektovat dítě znamená dávat mu možnost volby. Když je to možné. Když to možné není, je naprosto v pořádku říct: "Jdeme. Je to nutné." Možnost volby zvyšuje chuť jedince zapojit se, ale musí být přiměřená. Předškolnímu dítěti naprosto stačí výběr ze 2: "Vezmeš si červené tričko nebo modré?" "Oblékneš se sám, nebo tě obléknu já?" Chtít po dítěti, aby se rozhodlo, do které chce chodit školky nebo kam chce na dovolenou je nepřiměřené přetěžování. Dítě tu není od toho, aby neslo zodpovědnost rodičů.  

Respektovat dítě znamená informovat ho předem o tom, co bude následovat, a dát mu čas "přepnout" na danou věc.  Pomůže týdenní obrázkový kalendář na ledničce, vše pojmenovat a říct, co nás čeká. Obrázkový režim dne. Když pak jdeme ven, stačí ukázat na obrázek: "Vidíš, už jsme dělali tohle a tohle a teď nás čeká tohle." Děti jsou teď a tady. Velmi pomáhá dát jim třeba 2 minuty na dokončení - například s nataženou minutkou. Když je něco potřeba, pomáhá počítání: "5, 4, 3, 2, 1. Oblékáme se." Myslím klidné počítání. Nikoli "1,2,3 a bum rána" - vyhrožování k ničemu není, jen aktivuje tzv. "dinosauří mozek" a přepne dítě do módu bojuj nebo uteč. A pokud by se náhodou neoblékalo, je v pořádku využít tzv. fyzickou převahu a obléci jej. Někdy je možné a ideální nechat jej nést přirozený důsledek: "Dobře, nechceš oblečení, pojď ven v pyžamu." 

Respektovat dítě znamená myslet věci vážně. "Už jsem ti říkala 20x, aby ses oblékal!" Myslíte, že někdo něco myslí vážně, když to pořád říká, ale vlastně na tom netrvá? Říkám to, co myslím vážně. Řeknu to jednou. Jednou to ještě mohu zopakovat, ale pak se už něco musí stát. Tedy, info předem: "Za 10 minut půjdeme domů". "Za 3 minuty půjdeme domů." A pak jen: "Jdeme domů." A jdeme. Bez debat. 

Respektovat dítě znamená mluvit na něj, když nás vnímá. Pomáhá snížit se na jeho úroveň a navázat oční kontakt. Ano, v předškolním věku uděláte hodně dřepů :) Pokud je dítě roztěkané, chytit jej za ruce a trvat na kontaktu. Mluvit na dítě ponořené do hry je stejné jako nemluvit...

Respektovat dítě znamená trvat na tom, že musí respektovat nás. Nepřipadá v úvahu, aby se dítě při rozhovoru pitvořilo a už vůbec ne, aby nám nadávalo a řvalo na nás. Vypadá to samozřejmě, ale bohužel jsem jako předškolní pedagog zažila děti, které se takto ke svým rodičům chovaly a zkoušely to i na učitele. Pomohlo dát zpětnou vazbu: "Tohle nepřipadá v úvahu!" Hranice byly stanoveny a ve školce se to již nikdy neopakovalo. V některých situacích je nutné říct věci důrazněji. Dítě musí pochopit z naší zpětné vazby, CO nepřipadá v úvahu. Věty typu: "Ale, Petříčku, tohle bylo moc ošklivé slovo, to už mi prosím neříkej, ty jsi přeci můj miláček." nepomáhají. Dítě z nich cítí, že se dospělý bojí a poníženě o něco prosí. A je to pro něj nesmírná zátěž. Přirozená pozice dítěte v "lidské smečce" je na okraji, má pozorovat aktivní, smysluplný život dospělých a učit se z něj. Nemá být středobodem, kolem nějž se vše točí. 

Respektovat dítě znamená respektovat jeho osobnost, jeho tempo, jeho preference, jeho momentální stav a naladění. Tam, kde je to možné a vhodné. Tam, kde to dítě nezatěžuje odpovědností, která ve skutečnosti přísluší rodičům. A vždy s vědomím, že svoboda dítěte končí tam, kde začíná svoboda druhého.      

Respektovat dítě znamená chovat se k němu s laskavou důsledností. Absolutně laskavou. A absolutně důslednou. Pokud vztah s dítětem od počátku dobře ukotvíme, budeme mít pevný základ pro plavbu rozbouřenými vodami puberty a drahocenný poklad pro celý náš společný život. 

   

Přeji dobrodružnou plavbu plnou nádherných objevů!

Daniela Šimonová, 28.1.2021

    

                                                                       Trénink sluchového rozlišování pro předškoláky.