Mám dítě. Je naplněním mého života. Udělám pro něj cokoli. Náklady na "provozování dítěte" jsou astronomické. Potřebuju hodně vydělávat. Rychle se vrátím do práce. Taky bych nerada přerušila svou rozjetou kariéru - práce se špatně shání, je nesnadná doba. Najdu mu nějaké prima jesle, kde jej budou od malička rozvíjet podle nejnovějších metodik. A bude tam mít spoustu kamarádů! Bude to pro něj to nejlepší!
A tak jsou jesličky naplněné k prasknutí. Některé maminky samoživitelky tam děti dávají, protože opravdu potřebují pracovat. Některé, aby měly čas na sebe a odpočinuly si. Některé proto, aby se dítě od malička vzdělávalo a rozvíjelo.
A co dítě? Jak je v jeslích jemu? Jistě, je to velmi individuální. Obecně však platí, že dítě do 3 let věku nezná "kategorii návratu". Tedy opravdu nechápe, že se maminka vrátí. Je opakovaně maminkou opouštěno. Neumí chápat, že se vrátí. Umíme si představit, co dítě opakovaně prožívá? Silnější povahy si to nechtějí nechat líbit a hlasitě dávají dlouho najevo nesouhlas. Ale i ty dokáže vytrvalost zlomit. Hlavně při docházce 5 dní v týdnu, v nejhorším případě od rána do večera. Ve školce jsou z nich pak na první pohled rozpoznatelné "nedomilované děti", hodně se vztekají, dupou, koušou, škrábou... Místo na svůj rozvoj se soustředí na získání pozornosti za každou cenu.
První tři roky jsou naprosto zásadní pro utváření osobnosti člověka. Nakolik je dítě v této době přijaté, milované a cítí bezpečí v rámci pevných hranic, natolik je připravené stát se člověkem, který zná svou cenu a cítí se "sám v sobě" opravdu dobře. Nejdůležitější je přijetí matky. A když maminka dítě odkládá příliš často, dítě to CÍTÍ. Myslí si, že není DOBŘE, že není v pořádku, že je hrozné, že si nezaslouží být milováno. A to je základ, který určuje jeho život a bude se zrcadlit do všech jeho budoucích vztahů.
V prvních třech letech dítě moc potřebuje svoji milující pečující osobu a úzký rodinný kruh. Jak roste, postupně se rozšiřuje okruh, v němž se pohybuje. A co když maminka opravdu musí pracovat? Upřímně, jesle nejsou levné. Pro dítě je daleko vhodnější, když jej sem tam pohlídá stálá milující osoba, pokud není vlastní babička, je dobrým řešením si nějakou babičku "adoptovat". Dítě je ve známém prostředí se známými lidmi. V jeslích se mění pečovatelky i složení dětí a to je v tomto věku zbytečná zátěž. Velice často jedno dítě začne plakat a rázem pláčou celé jesle. Bezva dopoledne, že? Pokud má někdo dítě a chce pracovat do rána do večera, asi nepochopil, že MÁ DÍTĚ. Znamená to nutnost svůj život přehodnotit a přestavět, abychom společně mohli žít. Nejen živořit, nakupovat tuny hraček a klást na dítě od narození nároky, co vše se musí naučit. To je tlak na výkon. Je v lidském životě něco víc, než být ukotvený sám v sobě, sebejistý a cítit vnitřní štěstí?
A co když dítěti budou chybět kamarádi? Kamarádství je psychologicky možné až koncem školkového věku. Do 4 let si děti hrají nikoli SPOLU, ale VEDLE SEBE. Ještě ve školce běžně zaznívají rozhovory typu:
Péťa: "To červený auto strašně houkalo!" - Maruška: "Jo, já mám ráda čokoládku!"
Je mnoho jiných možností, jak dítě zvyknout přirozeně na společnost a další děti. Maminky vytvářejí domácí partičky, vypomáhají si a vzniká tam i přirozená situace, kdy se starší děti postarají o mladší. Jsou hřiště, herny, všude se s někým potkáte. Tedy v normálních dobách...
Potřebuje dítě do 3 let odborné vedení? Jsou chůvy v jeslích odborníky, kteří dítě dokáží opravdu vést? Vzhledem k důležitosti prvních tří let života by měli takovou roli zastávat pouze ti nejkvalifikovanější, kteří dlouhodobě pracují na své vlastní osobnosti, aby se minimalizovaly negativní dopady. Dítě totiž bezpodmínečně nasává VŠE VE SVÉM OKOLÍ. To dobré i to špatné. Opravdu byste chtěli, aby psychiku vašeho dítěte utvářela paní, která sice "má děti ráda", ale ve skutečnosti se za jejím "ťuťu ňuňu" ukrývá spousta problémů s vlastním životem? A i kdyby byla skvělá, dítě je přeci vaše... A chce se učit z vašeho života. A být jeho pozorovatelem a později aktivním účastníkem. Chce být s vámi. Každá "savčí" matka se dokáže starat o své dítě a vychovat jej. Tedy alespoň k tomu má od přírody vlohy a instinkty. A když jim naslouchá a nepodléhá tlaku okolí, je naprosto v jejích silách dát dítěti pevný základ do života.
Ve třech letech je osobnost v zásadě utvořená. Od 3 do 6 let ji ještě můžeme směřovat. A pak už je hotovo. V pubertě pak sklidíme zasloužené ovoce.
A ano, jsou země, kde mateřská dovolená prakticky neexistuje, ale neznamená to, že to je dobře. Jesle nejsou známkou pokroku. Dítě do 3 let patří k matce a do rodinného kruhu.
Dejme dětem lásku, ony jsou těmi, kdo má moc změnit kvalitu života na planetě Zemi.
Daniela Šimonová, 14.1.2021
Súhlasím s Vami, že deti do troch rokov potrebujú lásku a pozornosť rodičov, v tom máte veľkú pravdu. Taktiež nie som zástancom toho, aby deti do troch rokov pobývali v jasličkách od 7:00 do 17:00.
OdpovědětVymazatZároveň ako učiteľ v jasličkách a mama dieťaťa, ktoré jasličkami prešlo s Vami nemôžem súhlasiť. Môj syn nevykazuje žiadne "príznaky" pobytu v jasličkách, ktoré popisujete ani iné deti, ktoré vo svojom okolí poznám.
Mrzí ma, že generalizujete, zovšeobecňujete, dehonestujete rodičov, ktorí deti do jasličiek prihlasujú a zároveň znevažujete prácu ľudí, ktorí s láskou a trpezlivosťou v jasličkách pracujú.
Podávate malú časť pravdy o deťoch vo veku do 3 rokov, a tak je Váš článok veľmi zavádzajúcim.
Verím tomu, že úloha pedagógov je a vždy bola v spoločnosti nesmierne dôležitá.
Náš skutočný a hlboký cieľ by nemal zostať na úrovni predávania informácií.
Inšpirovať, podporovať zvedavosť a objavovanie, podnecovať k hľadaniu otázok a odpovedí, vytvárať mosty medzi rôznymi názormi, postojmi a presvedčeniami. Viesť k otvoreniu mysle a rešpektovaniu rôznych myšlienok a pohľadov. Svet nie je čierno-biely, veci, postoje, názory nie sú len dobré a zlé.
Spájanie a nie rozdeľovanie je náš cieľ.
Z Vášho článku cítiť nesmiernu lásku k dieťaťu a túžbu chrániť potreby blízkosti a napojenia „connection“ dieťaťa do troch rokov, čo je nesmierne dôležité. Zároveň však vynechávate ďalšie jeho potreby, ktoré sú rovnako dôležité pre jeho zdravý vývoj a vývin v tomto najdôležitejšom období jeho života.
Dobrý den, děkuji za Váš komentář. Jsem velmi ráda, že existují v jesličkách kvalifikovaní odborníci na svém místě, kteří si uvědomují důležitost tohoto období. Ale i přesto na základě svých pedagogických zkušeností, včetně řízení MŠ a jeslí, je můj osobní názor vytvořený na základě studia vývojové psychologie a roků pozorování dětí v praxi a návazného fungování v MŠ takový, že do 3 let dítě má být v úzkém rodinném kruhu. Ve stejném smyslu mluvil např. prof. Matějček, který říkal, že "dítě by jesle nikdy nevymyslelo, ale školku ano" nebo PhDr. Marek Herman, který upozorňuje na absenci "kategorie návratu" u dětí do 3 let. Přeji Vám mnoho radosti v životě i v práci :)
VymazatJá bych svého syna nikdy do jeslí nedala, jelikož podle mě je důležité, aby dítě bylo s matkou, a ne někde mezi cizími tetami. Proto jsem pracovala z domu a byli jsme spolu až do pěti, ale pak musel do školky, aby si zvykl na kolektiv dětí. Proto jakmile si zvykl chodit do školky a nevadilo mu, že mě nemá celý den, tak jsem se mohla objednat na operaci. Šla jsem na labioplastiku tady, která i poupravila moje spodní partie po porodu.
OdpovědětVymazat