Pondělí 6:40 ráno, v jedné školce. Plačící chlapec a nervózní maminka s dlouhým seznamem. Co týden, to jiná školka. PRÁZDNINOVÝ PROVOZ. Chvíli váhá, zda jsou v té správné. "Paní učitelko, já nevím, čím to je, ale Tomášek nějak nechce do školky. Už byl ve dvou a nějak si nemůže zvyknout."
Ještě před sedmou přichází další děti. Dvě se zdraví, už se ze společné "Tour de školky" znají. Většina jsou cizinci. Tatínek hlásí, že si pro dvojčata přijde těsně před pátou. Čeká je dlouhý den. Rodiče potřebují pracovat.
Nové paní učitelky, nové prostředí, noví kamarádi, trochu jiný režim dne a činností. Občas přijde i úplně jiná paní učitelka. Směny mají rozdělené, aby si stihly všechny vybrat co nejvíce dovolené během prázdnin, ve školním roce je čerpání dovolené velmi komplikované... Cizí učitelky v cizích třídách, cizí děti v cizích třídách... Všichni trochu nesví.
Mluví se trochu rusky, trochu vietnamsky, trochu francouzsky. A taky česky sem tam někdo rozumí. Čtyři plné třídy. Dětí, které do školky běžně chodí, je maličko. A jsou překvapené, v jejich školce jsou skoro všichni cizí. Doširoka otevřenýma očima pozorují okolí.
Učitelka se snaží děti seznámit, uvolnit napětí a umožnit jim to, co v létě nejvíc potřebují - pobyt v přírodě. Má na to zatraceně málo času a omezené podmínky. Předškoláci to celkem zvládnou, ale malí tříleťáci a čtyřleťáci jsou ztracení. Na adaptaci potřebují několik týdnů. Jenže ty nepřijdou. Příští týden budou zas v nové školce. Co Tě nezabije, to Tě posílí... A nebo Všeho moc - příliš?
Pak přichází překvapení. Na závěr týdne dítě vyzvedává namísto pracujícího tatínka maminka s malým sourozencem v kočárku. Učitelka si povzdychne. Letní provoz má být přeci pro děti pracujících rodičů, kteří jej opravdu potřebují. Podobných překvapení je ještě několik. Mezi řečí se také na závěr dozvídá, že jedno z dětí má vlastně postižení... A další vlastně také. Aha, proto moc nereagovaly na pokyny.
Děti mají být v létě s rodiči v přírodě, u babičky na vesnici, s dědou v potoce...
Jistě, asi jsou rodiny, zejména neúplné, které opravdu tuto možnost nemají, ale pořizovat si dítě pro to, aby trávilo léto v jedné školce za druhou, pondělí - pátek 7.00-17.00?????
Přeji dětem, aby mohly být se svými rodinami.
Daniela Šimonová, 4.8.2021
Dobrý večer přeji všem. Vím že už je asi trochu pozdě, ale odkud jste kupovali výtvarné potřeby dětem do výtvarné výchovy? Paní učitelka měla poměrně široké nároky. Od pastelek všech tvrdostí, přes vodní barvy, tempery až po inkoust, hadr atd. Tak by mě zajímalo, kam chodíte nakupovat tyto smíšené věci :)
OdpovědětVymazatMoc se mi líbí Vaše stránka a Vaše příspěvky, ale tento mě nenechává v klidu a musím reagovat.
OdpovědětVymazatLíbí se mi, že se na věci díváte očima dětí...některé příspěvky mě i překvapily a musela jsem se nad nimi zamyslet, ale zrovna téma školka byste měla brát i očima rodičů. Myslím, že by i rodiče v létě (a i ostatní období) byli raději s dětmi a nemuseli si schovávat dovolenou na celý rok, kdy se náhodou dítko ráno vzbudí s horečkou či Vám zavolají ze školky abyste si přišla pro dítko, protože má rýmu či kašel.
Co má dělat rodič, který právě nemá žádnou babičku na vesnici a dědečka "v potoce" - nebo prostě jen hlídací babičky a dědečky. Rodiče, kteří mají více dětí a nejsou tak bohatí aby si najali hlídání. Obzvlášť bohužel v době covidové, kdy musí občas s dětmi k lékaři a k lékaři smí vždy jen rodič a pacient - sourozenec již nesmí. Druhý rodič si nemůže brát dovolenou do nekonečna a do práce není možné ho brát.
A nebo kdy prostě, kdy malý sourozenec potřebuje být chvíli jen s mámou, protože je jen "jeho"....kdy potřebuje pozornost a tempo podřídit svým potřebám a hrám. A když je doma vetší brácha/ségra tak se hodně věci dělá spíš podle toho staršího...je to sice skvělé a je to sranda, ale i mladší potřebuje zažít tu jedinečnost, kdy hra plyne podle něho. O kolik jsou potřeby staršího sourozence důležitější než toho mladšího co ještě nechodí do školky?
A nebo prostě, když sice mám toho prcka v kočárku, ale přes den pracuji tak jak mi to malý dovoluje, ale do školky prostě s tím kočárkem přijdu...a nedokážu a nemůžu a ani nechci stále staršímu sourozenci říkat... "počkej, ještě musím tohle a tohle a tohle".
Vím, že jste to tak nemyslela, ale i tyto pohledy jsou nutné brát v potaz...a věřím, že hodně možností ještě existuje....
Děkuji, se zpožděním reaguji. Ano, dívám se očima dětí a snažím se vnímat, jak okolnosti formují jejich psychiku. Jistě jsou rodiče, zvláště samoživitelé, kteří opravdu nemají jinou možnost. A je náročné dopřát každému v rodině čas a nasytit potřeby všech zúčastněných. Včetně nás samotných. Jako varianta mi připadá "adoptovat" babičku nebo dědečka, tedy najít v okolí opuštěného seniora, kterému chybí rodina. To je myslím způsob, který v minulosti při životě na vesnicích běžně fungoval a který je lidem přirozený. Také mi připadá v pořádku, aby s dětmi čas trávil část dovolené jen otec a část dovolené jen maminka, aby tak prodloužili rodinný čas.
Vymazat